Slovníček pojmů

Systémové myšlení zavádí některé nové výrazy a dává jiný význam některým známým slovům. Pro lepší orientaci jsem připravil slovníček základních pojmů.​

Pokud v blogu narazíte na nějaký termín, který vám nebude jasný, dejte mi vědět a já ho sem přidám.

​

Co je to vlastně systém?

Pokud máme na posteli položený péřový polštář, dokážeme si představit, že takový polštář by se dal označit jako systém. Skládá se z peří, látky, niti a pár knoflíků. Když však najdeme na ulici ležet pár pírek z holuba, tak nějak cítíme, že se za systém dají označit jen velmi těžko. Přitom v základní rovině je to stejný prvek, jako ten ze kterého je 99% systému “péřový polštář”.
V čem je tedy rozdíl?
V systému jsou prvky vzájemně propojeny a tvoří celek - logický soubor, který je rozeznatelný od svého okolí.
Systémy také zpravidla něčeho dosahují. U člověkem vytvořených systémů je to nějaký účel (v případě našeho polštáře například pohodlný spánek v teple) a přírodou vytvořených systémů hovoříme o funkci (například funkce systému Slunce je vytvářet gigantické množství energie jadernou fúzí).

 

Jak tyhle vlastnosti spojit do jedné věty? Nejlépe to podle mě vystihla Donella Meadows v knize Thinking in Systems:

Systém je soubor vzájemně propojených prvků zorganizovaných v celek, který něčeho dosahuje.

​

Prvek (element)

Prvek je základní stavební kámen systému. Ve fotbalovém družstvu je to fotbalista, trenér, nebo třeba týmový sponzor. V systému “fotbalové utkání” může je prvkem například fotbalový míč, branka a nebo třeba opět fotbalista. Protože žijeme v propojeném světě, jeden prvek není nikdy součástí pouze jednoho systému.
Zajímavou vlastností systémových elementů je, že výměna elementu jen málokdy vede ke změně systému. Co se stane, pokud v družstvu vyměníte tři hráče? Možná se změní výkonnost týmu, ale vůbec se nezmění jakou hru a podle jakých pravidel hraje.

​

Propojení

Propojení je interakce mezi dvěma a více prvky. Pokud jsou prvky stavebními kameny  systému, tak propojení jsou jeho obsahem. Dobře je to podle mě vidět třeba právě na fotbalovém utkání - pokud na hřiště postavíme hráče, míč, branky, trenéra a fanoušky, ale zabráníme jim spolu interagovat, tak uvidíme 22 hráčů bloumat po hřišti, ale neuvidíme nic co by připomínalo nejsledovanější sport na světě. Fotbalová hra začne až ve chvíli, kdy spolu začnou jednotlivé prvky reagovat.

​

Zpětnovazební smyčka (zpětná vazba)

V systémovém myšlení vycházíme z předpokladu, že se prvky v rámci interakce vzájemně ovlivňují a jejich vztahy jsou tak obousměrné, nikoliv jednostranné.

Jako příklad si můžeme vzít třeba televizi - na první pohled se jedná o masový jednosměrný kanál komunikace. Vytváří (kupuje) pořady a ty následně vysílá všem lidem, co mají přijímač.

Pojďme se na nějaký pořad podívat v kontextu. Dejme tomu, že se jedná například o reportáž o škodlivosti palmového oleje na ekosystém pralesa. Některé diváky záběry pralesa vypáleného kvůli palmovým plantážím chytnou za srdce a oni přestanou kupovat produkty z palmového oleje. To se projeví poklesem objednávek daného zboží a naše televize bude za pár měsíců vysílat reportáž o problémech velkého místního výrobce potravin, způsobených výpadkem ve spotřebě produktů z palmového oleje. Jak vidíme, televizní vysílání formuje společnost a ta následně formuje samotné vysílání.
Pokud tedy hovoříme o zpětné vazbě, mluvíme o vztahu dvou a více prvků, které se navzájem ovlivňují. Zpětná vazba pak může být buď posilující, nebo vyvažující.

Posilující zpětná vazba je jakýkoliv vztah, kde posílení nějaké veličiny vede ke zrychlení jejího posilování. John Sterman uvádí jako příklad slepice a vejce - čím více máme slepic, tím více budou rodit vajec. Čím víc máme vajec, tím víc se nám narodí slepic. Stejný vztah platí i pro abstraktní veličiny. Pokud máme účet s kladným úrokem, tak čím více peněz budeme mít na účtu, tím víc peněz budeme dostávat v úrocích, čímž budeme mít o to víc peněz na účtu :) Vztahy v posilující zpětné vazbě platí i naopak - čím méně je dané věci, tím pomaleji se množí.

Vyvažující zpětná vazba je vztah který se snaží držet úroveň nějakého elementu v rovnováze. Může se jednat například o termostat nastavený na 20°C - pokud teplota klesne, začne ji zvyšovat a naopak. 

​

Zásoby a toky

Zásoby a toky jsou dva prvky používané pro popis dynamiky systému.

Zásoba je jakákoliv entita, která se může akumulovat a spotřebovávat. V reálu to je například množství zásob ve skladu, objem vody ve vaně, nebo teplota v místnosti.

Toky jsou ty částí systému, které mění množství Zásob, například Puštěný kohoutek (vana), prodej (sklad), vytápění (teplota v místnosti). 

​

​

Zpoždění

Zpoždění mají překvapivě velký dopad na fungování systému. Oblíbeným příkladem je hotelová sprcha. Představte si, že přijedete do hotelu a jdete se osprchovat. Pustíte si sprchu, ale je o něco studenější, než byste chtěli. Posunete tím pádem páku o něco víc k teplé vodě. Nic se neděje a tak to uděláte ještě jednou nebo dvakrát. Voda se začne oteplovat, ale nezastaví se na příjemné teplotě - za chvíli budete hýbat pákou na druhou stranu, protože vám na záda poteče nesnesitelně horká voda.
Právě jste byli svědky efektu zpoždění, kterému se říká oscilace - pokud trvá dlouho, než k vám doputuje zpětná vazba, začnete systém zbytečně moc tlačit směrem, kam ho chcete změnit. Až se k vám zpětná vazba dostane, zjistíte, že jste ho tlačili příliš a musíte kompenzovat v opačném směru. Bohužel, oscilace se může stát mezi libovolnými dvěma (a více) prvky u libovolného systému.
Vznikají tak hospodářské cykly, výkyvy mezi poptávkou a nabídkou v některých odvětvích, nebo třeba tržní bubliny.

​

Hranice

Představte si, že popisujete systém jménem Základní škola. Co všechno zahrnout do popisu? Určitě by tam měli spadat žáci, učitelé, budova školy. Jenže na žáky mají vliv rodiče, na učitele zase ministerstvo školství a zákony. Zahrnout je do systému taky? Pojďme ještě dál - většina rodičů někde pracuje a práce může mít vliv na to, jak vychovávají své děti, které si následně odnášejí výchovu do školy. Máme tedy do systému zahrnout i zaměstnavatele rodičů?
Jak vidíme, systém se může poměrně snadno rozšířit za hranice toho, co jsme původně mysleli. Ne nadarmo se říká, že vše je propojeno :) Abychom se tedy vyhnuli nutnosti zahrnovat do systému vše od velkého třesku až po délku trávníku našich sousedů, je nutné pro každý systém stanovit nějaké hranice.
Jak správně stanovit hranice? Obecně platí že v systému by mělo být zahrnuto vše co má bezprostřední dopad na problém který řešíme. Pokud si tedy definujeme systém základní škola pro potřeby popisu optimálních směn školních uklízeček, je jasné že zaměstnavatele rodičů můžeme pravděpodobně vynechat.
 

​